Bůh člověka nesleduje jako strážník, který chce vydávat pokuty. Nedívá se na něj bez zájmu či bez rozlišení. Dívá se pohledem jako Otec na svého jedinečného syna či dceru. Vidí v nás možnosti, které bychom mohli uskutečnit, kdybychom chtěli a nechali se vést jeho Duchem. Vidí také naše rány, nedostatky, které mají také nějaký svůj význam. Mnohé z nich by mohly být uzdraveny, kdybychom je ukázali Lékaři - tomu, který uzdravuje ty, jimž puká srdce a který obvazuje jejich rány. (Srov. Žl 147,3) Tento všemohoucí, milosrdný a milostivý Hospodin shlédl také na svou nepatrnou služebnici (Srov. Lk 1,48), na Marii, dívku z Nazareta, aby jí svěřil úkol, který pro ni vybral. Má se stát matkou jeho Syna. Žádá si její odpověď. Bůh čeká na souhlas člověka. Všemohoucí Bůh volí právě tuto cestu. Chce být jedním z nás a ještě více zjevit, jaký sám je.
Maria odpovídá: Ať se mi stane podle tvého slova. (Lk 1,38) A možnosti se naplňují. Maria se stává matkou Božího Syna. Před našima očima ji Bůh pozvedá na nebe jako zářící hvězdu s nejvyšším jasem, nejkrásnější. On na ni shlédl, na Marii, nepatrnou služebnici, a my vzhlížíme dnes k té, kterou blahoslaví všechna pokolení, že jí veliké věci učinil Všemohoucí. Uchránil ji poskvrny hříchu, dal jí, aby se stala matkou Božího Syna, pozvedl ji na nebesa a učinil nebeskou Královnou.
A tak se modlíme: Shlédni, Bože, i na nás, nepatrné tvé služebníky a zahrň nás svou milostí, abychom ti zde ve světě ještě lépe mohli sloužit, tobě Všemohoucímu, Spravedlivému, Milosrdnému, Bohu jedinému, jemuž patří sláva na věky věků.
Hvězdo jitřní, Maria, oroduj za nás!